Dům kultury Ostrov, příspěvková organizace

Je příspěvková organizace města Ostrova. Jeho hlavním posláním je organizovat kulturní akce pro občany města Ostrova i širokého okolí. Pro efektivní využití prostor i vybavení se Dům kultury Ostrov věnuje rozsáhlé doplňkové činnosti v oblasti pronájmů, zprostředkování, reklamních, reprografických a dalších služeb.

Program připravuje dramaturg a program. referenti organizace. Celkový přehled akcí ZDE
Služby a reklamu Domu kultury zprostředkovává Infocentrum Domu kultury.

 

 

HISTORIE A ARCHITEKTURA DOMU KULTURY
Budova domu kultury v Ostrově je významnou dominantou Mírového náměstí i celého města. Z architektonického hlediska je největším představitelem tradicionalismu (socialistického realismu) v Ostrově. V jeho stavbě jsou uplatněny prvky celé řady architektonických slohů z nichž nabízíme několik příkladů. Takzvané bobulové hlavice sloupů monumentálního portiku jsou přetransformovány z románského slohu. Klasicizující tendence jsou patrné ve členění fasády pomocí pilastrů, v uplatnění atiky i v samotné architektuře. Ta graduje namísto typických jehlanců v budovatelské sousoší. Prvky socialistického realizmu jsou dále patrné už jen v podobě skleněných vitráží ve společenských prostorách budovy. 'Dům kultury byl postaven na počátku výstavby města v roce 1955 a jako jeho samozřejmá součást slouží veřejnosti dodnes. V době svého vzniku patřila budova Domu kultury k nejmodernějším kulturním stánkům v naší zemi.

 VÝZNAMNÁ OSOBNOST - ŠLEZINGER Jaroslav
(29. 4. 1911 Jemnice, okres Třebíč – 2. 8. 1955 Vykmanov)
akademický sochař, člen jihlavské odbojové skupiny

Syn Adolfa a Kateřiny Šlezingerových. Absolvoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. Následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Po dokončení studia byl zaměstnán jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Brně. Po listopadu 1939 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Po svém propuštění v roce 1942 se spolu s manželkou Marií, roz. Čížkovou, přestěhoval do Jihlavy. Vytvořil řadu uměleckých děl, například sousoší Zaváté šlépěje, věnované obětem druhé světové války.

Jaroslav Šlezinger byl zatčen 6. září 1949. Byl obviněn z trestných činů velezrady a zločinu spoluviny na nedokonané vraždě. Byl souzen v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal 7.–11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě. J. Šlezinger byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Byl vězněn na Mírově. Následně byl převezen do Vykmanova, kde pracoval na tzv. věži smrti.

(Roku 1951 byl původní vykmanovský tábor rozšířen na Vykmanov II. s krycím označením "L" = likvidace. Vězňové z tábora "L" pracovali při mletí a třídění uranové rudy. Sem byli odesíláni vězňové tzv. nejtěžší a nepolepšitelní. Prostředí zde bylo neustále zamořené radioaktivním prachem a zářením, vězňové v něm pracovali 12–14 hodin bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. „S modlitbou jsem otevřel uzávěry. Vše vypadalo prostě a nevinně, 20ti centimetrová pokrývka nejjemnějšího prachu mě přivítala v tichosti, tisíce paprsků smrti neviditelně začalo působit – žádná bolest, jen slabý pach jako zkažený vzduch, jiného nic …“ těmito slovy popsal sochař svůj nástup do jáchymovské Věže smrti )

Před smrtí, již těžce nemocný, byl svými vězniteli donucen vytvořit velké sousoší na Dům kultury v Ostrově. Tragický úděl sochaře — tvůrčím způsobem přitakat režimu, který jeho samotného zlikvidoval, byl završen. Při této fyzicky i psychicky vyčerpávající práci si pro sebe tajně zhotovil reliéfky s „Křížovou cestou“, v níž vyjádřil kříž svého života ve vězení — ponižování, bití, hlad a bolest - Křížová cesta je nyní vystavena v Kapli sv. Floriana v Klášterním areálu v Ostrově.  Zemřel 2. srpna 1955 ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově. Všichni odsouzení v procesu „Veselý, Rod a Tuček“ byli rehabilitováni v roce 1990.

(Sochařův osud je zpracován v dokumentech nazvaných „Zaváté šlépěje“ — v knize Marie Bohuňovské a filmu Petra Palovčíka, které vyvolaly zasloužený ohlas a získaly mj. druhou cenu ve „Zlaté jeřabině Kraje Vysočina za počin roku 2006“ a Cenu Rady města Jihlavy.)

 (Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů, Wikipedie)