Náměty

Johann Caspar Ferdinand Fischer

Barokní hudební skladatel Johann Caspar Ferdinand Fisher pocházel z Krásna u Horníka Slavkova (Schönfeld), kde se narodil 6. září roku 1656. S jeho jménem se pak setkáváme až na notovém zápisu hymnu "Deus tuorum militum", který se zachoval v hudebním archivu další z českých piaristických kolejí ve Slaném. Jako skladatel je na něm s datem 1680 uveden "Fischer Rhetore Slakowerdensi", tedy žák poslední třídy ostrovského piaristického gymnasia.

Jde-li o pozdější přepis či končil-li Fischer svá středoškolská studia teprve ve čtyřiadvaceti letech, zůstává zatím nejasné, jako ostatně mnohé z jeho života. A to přes to, že se jeho biografií a tvorbou zabývá řada hudebních vědců už od konce 19. století. U ostrovských piaristů se Fischerovi dostalo všestranného hudebního vzdělání, hrál na housle, cemballo i varhany a zřejmě brzy sám komponoval. Příležitostí byla jak účast studentů na hudebním doprovodu bohoslužeb, tak zbožné hry či koledování o Vánocích a Velikonocích. Pravděpodobně vypomáhali studenti i při vévodských slavnostech, v zámecké kapele Julia Františka Sasko- Lauenburského. Fischer měl tak zřejmě možnost setkávat se zde s hudebníky profesionály.

Další zkušenosti mohl získávat díky živým kontaktům ostrovské vrchnosti s pražským prostředím i u hudbymilovných Lobkoviců na Roudnici a Jezeří, k nimž vévodu poutaly příbuzenské vztahy. V zápisech o svatbě sasko- lauenburských princezen v roce 1690 je už Fischer uváděn jako dvorní kapelník. Z let 1691-1715 se zachovaly četné skladby, jak v notových zápisech, tak v záznamech hudebních inventářů a piaristů, křížovníků, cisterciáků a premonstrátů na mnoha různých místech Čech a Moravy. Jde především o mše a chrámové skladby, pro varhany, větší tělesa i zpěv, ale také o skladby světské, komponované pro zámecké slavnosti.

Johann Caspar Fischer se v Ostrově domohl zajištěného postavení, oženil se tu a zakoupil dům. Blahobyt Fischerovy rodiny zvrátilo přesídlení princezny Sibylly Augusty, provdané za markraběte bádenského do nově založeného sídelního města Rastattu v roce 1705. Jako kapelník, skladatel, sbormistr rastattského piaristického gymnasia a učitel hudby markraběcích dětí tam byl povolán teprve roku 1715. Oněch deset let, kdy Fischer živil svou početnou rodinu jen příležitostnou hudbou v kostele a učitelskou činností, bylo pro něho jistě obdobím mnoha existenčních potíží. O působení Johanna Caspara Fischera v Rastattu (1715-1746) se nezachovaly téměř žádné doklady, ani notový materiál. Bádenští rokem 1771 v mužské linii vymřeli a při následných majetkových přesunech zřejmě mnoho písemností vzalo za své. Naposledy se Fischerovo jméno objevilo v rastattské matrice zemřelých, a to k 27. srpnu 1746. Johann Caspar Ferdinand Fischer, nazývaný také "bádenským Bachem", je současnými hudbovědci označován jako "nejvýznamnější německý mistr klavírní suity mezi Frobergerem, Johannem Sebastianem Bachem a Georgem Friedrichem Händlem, kteří znali jeho skladby, což dokládají četné přejímky tématické a strukturální povahy. Je patrně prvním, kdo přenesl formu orchestrální suity do klavírní podoby". Jeho díla jsou dodnes hrána, vycházejí z nich i ostrovské městské fanfáry. V roce 1998 byl Johannu Casparu Fischerovi odhalena pamětní deska na pohledové zdi zámeckého parku.

Josef Loschmidt

universitní profesor fyziky a chemie na vídeňské universitě, uznávaný dnes jako jeden ze zakladatelů atomové fyziky, se narodil 15. března 1821 v Počernech u Karlových Varů. Vyrůstal ve velmi chudé rodině a jenom díky zájmu místního učitele a faráře, který vzbudil svým mimořádným nadáním, mohl v letech 1833- 1837 studovat na piaristickém gymnasiu v Ostrově. Vyšší gymnasiální studium dokončil v Praze, kde pak absolvoval filosofickou fakultu německé Karlovy university. Ve studiu pokračoval od roku 1842 na universitě a polytechnice ve Vídni, v oborech filosofie, matematika, fyzika, geologie a chemie a získal zde už o rok později doktorát. Všestranné zájmy, intenzívní studium i osobní založení - tíhnutí k exaktnímu experimentu - předurčovaly Josefa Loschmidta k vědecké práci. Z existenčních důvodů však musel více než deset let působit v několika chemických továrnách, také v Brně. V roce 1856 dostal konečně učitelské místo ve Vídni a mohl se vrátit ke své vědecké práci. Ještě téhož roku předal vídeňské Akademii věd práci, jejímž výsledkem bylo tzv. Loschmidtovo číslo, konstanta, která udává počet molekul v krychlovém metru ideálního plynu za normálních fyzikálních podmínek (n = 2,687.1025 m-3 ), předpoklad pro teorii o pohybu plynů. V roce 1861 následoval návrh kruhové struktury - prstencovitého uzavření atomů ve sloučeninách uhlíku, velmi blízký vzorci, užívanému současnými chemiky. Postupně získal Josef Loschmidt hodnost řádného profesora fyzikální chemie (1872) a v letech 1877-1888 děkana filosofické fakulty vídeňské university. Kromě fyziky a chemie se zabýval také elektrodynamikou, mechanickou teorií tepla, optikou a krystalografií. Josef Loschmidt zemřel ve Vídni 8. července roku 1895. Loschmidtovo číslo bylo publikovaným a uznávaným objevem už za autorova života. Teprve před několika lety byl však Josef Loschmidt uznán a rehabilitován také jako autor převratného objevu v oboru chemie - zjištění, že atomy uhlíku mají schopnost tvořit molekuly vzájemnou řetězovitou vazbou, schopnost, která je jednou z hlavních podmínek života na zemi. Teprve v posledním desetiletí 20. století byl zhodnocen dosah a význam objevu, který Josef Loschmidt publikoval velmi skromným způsobem už před více než sto třiceti lety, v roce 1861. Statě o něm publikovaly odborné časopisy anglické, americké a posléze i naše. Ke stému výročí Loschnidtova úmrtí (1995) se ve vídeňském rozhlase konalo symposium o jeho díle nazvané "Zrození moderní chemie". Zúčastnilo se jej dvanáct vědeckých pracovníků z Anglie, USA, Rakouska a Německa, také zástupce Masarykovy university v Brně. V roce 1936 byla umístěna pamětní deska, uvádějící Loschmidtovo číslo na Loschmidtově rodném domě v Počernech. Druhá má být Josefu Loschmidtovi odhalena k padesátému výročí Gymnázia v Ostrově 4. října 2003 na budově bývalé piaristické koleje, v místě, kde začala první etapa jeho cesty ke geniálním objevům.

podrobnosti naleznetena ZDE

Josef Kühnl

první skutečný a dodnes uznávaný a citovaný historiografe Ostrova. Narodil se 15. října 1855 v zaniklé obci Pastviny (Ranzengrün) u Dolní Lomnice a v Ostrově působil od roku 1877 jako učitel. Ze zdravotních důvodů odešel předčasně do důchodu a věnoval se pak cele studiu literatury a pramenů k dějinám města. V letech 1905-1912 zpracoval početné archivní materiály ostrovského panství, uložené tenkrát v ostrovském zámku, také písemnosti městského archivu. Shromážděné a důsledně ověřované údaje se staly podkladem pro jeho knihu "Geschichte der Stadt Schlackenwerth" (Dějiny města Ostrova), první komplexně a zodpovědně pojatou historii města. Tento základní materiál představuje pět kartonů, uložených ve Státním okresním archivu. Svou knihu dokončil Josef Künhl v roce 1923, vyšla zřejmě však až v roce 1931, při příležitosti šestistého výročí významného privilegia, kterým český král Jan Lucemburský udělil roku 1331 Ostrovu řadu výsad a ve kterém jej poprvé nazval městem. Kniha má 265 stran textu a 50 stran dodatků, řadu reprodukcí soudobých snímků i historického obrazového materiálu. Je samozřejmě psána v němčině a vytištěna švabachem a zahrnuje dějiny města od jeho samých počátků až do poloviny 19. století. Autor důsledně uvádí u jednotlivých údajů literaturu i prameny, z nichž čerpal, připojil také překlady některých důležitých latinských listin. Za tuto dvacetiletou,nesmírně náročnou práci byl Josef Kühnl jmenován čestným občanem města. Zemřel v Ostrově 5. srpna 1932. Josef Künhl vycházel ve svých Dějinách z literatury a pramenů tehdy dostupných, výběr a hodnocení událostí, situací a osobností jsou ovšem poplatné své době i autorově orientaci. Jde však především o velmi podrobný souhn faktů. Co se týče památek, stavebních či výtvarných, uvádí do širších souvislostí slohů a umělecké kvality. Kühnlova kniha patří do doby svého vzniku a do svého prostředí, zůstává však zároveň jedním ze základních děl, ze kterých čerpá dodnes každý, kdo se zabývá dějinami Ostrova. Na domě č.p. 102 v Dlouhé ulici, v němž Josef Künhl žil, bude autorovi dějin odhalena pamětní deska, věnovaná městem Ostrovem a spolkem někdejších obyvatel Ostrova - Heimatverband Schlackenwerth. Zásluhou tohoto spolku vyšla tak Kühlnova kniha, jejíž původní vydání se zachovalo jen v několika málo exemplářích, ve velkém nákladu znovu v roce 1976.