Ostrovská továrna na porcelán „Pfeiffer & Löwenstein Schlackenwerth“

byla založena v roce 1873 jako jedenáctá vedle deseti tehdy již prosperujících velkých porcelánek na Karlovarsku. Zakladatele, Josefa Pfeiffera staršího  a  Ludwiga Löwensteina,  vedla k výběru parcely pro výstavbu továrny právě v Ostrově bezprostřední blízkost nedávno vybudované železnice, vodní zdroje / nedaleká Bystřice a  rybník /, dostatek základního materiálu i paliva / nedaleké kaolinové i uhelné doly /, a také velkou nabídku pracovních sil  této průmyslově minimálně využité oblasti v podhůří Krušných hor.

V počáteční produkci převládal průměrný užitkový porcelán, tvary i dekory byly zřejmě přejímány či obměňovány podle starších vzorů. Teprve když roku 1901 předali zakladatelé vedení továrny svým synům – Josefu Pfeifferovi mladšímu a Rudolfu Löwensteinovi – doznala produkce porcelánky prudký vzestup, a to jak co do široké škály nových, originálních tvarů a dekorů, tak co do dokonalosti provedení. Továrna byla rozšířena a provoz modernizován. Závod čítal v období rozkvětu přes tři sta zaměstnanců. Duší výroby se stal v oboru vzdělaný a velmi schopný Josef Pfeiffer ml., obchodní záležitosti vedl stejně úspěšně Rudolf Löwenstein. Získali okamžitě kontakty na vídeňskou porcelánovou manufakturu Josefa Böcka, které dodávali bílé zboží ke zdobení a po založení avantgardního sdružení Wiener Werkstätte roku 1903 také možnost vyrábět dodávaný porcelán podle jejich uměleckých návrhů. Ostrovská porcelánka se stala v oboru porcelánu téměř jediným dodavatelem těchto prestižních dílen a je také vždy v souvislosti s nimi uváděna ve sbírkových katalozích. Ostrovská produkce se dokázala pružně přizpůsobovat dobovým stylovým požadavkům, vyráběl se zde špičkový porcelán pro vývoz do celého světa a exkluzivní dekorativní předměty, vázy, dózy, plastiky lidské i zvířecí, stejně jako porcelán hotelový i pro běžnou potřebu. Účast a mnohá ocenění na našich i světových výstavách, stejně jako zařazení této produkce do nejvyšší skupiny a mezi pět nejkvalitnějších u nás svědčí o nepochybné úspěšnosti. Na začátku 20. let přibyla výroba ohnivzdorného, varného nádobí v široké škále téměř padesátí prvků, které bylo možno libovolně kombinovat a doplňovat a které uplatňovaly moderní jednoduché, elegantní a dodnes vítané tvary ve střídmé barevnosti. Varný porcelán značky „Diamant“ představoval vrchol ostrovské produkce a dosud slouží v mnoha našich domácnostech.

Ve 20. letech měla  porcelánka na 300 zaměstnanců. Noví majitelé vytvořili také úzké vazby na vídeňskou firmu Josef Böck, která spolupracovala od roku 1900 s předními vídeňskými umělci, později s avantgardním  uměleckým sdružením Wiener Werkstätte. Výrobky, realizované v Ostrově podle návrhů WW pro Josefa Böcka, znamenaly výrazný posun produkce ve výtvarné kvalitě směrem k soudobé tváři porcelánu ve stylu secese a art deco. Ostrovská porcelánka se stala jedním z  hlavních dodavatelů této firmy i prestižních obchodních domů v Čechách i v zahraničí. Zaručovala prvotřídní porcelánovou hmotu a špičkové zpracování tvaru i dekoru. Produkce první třetiny 20. století ji zařadila – i přes velikou konkurenci – k nejhodnotnějším zástupcům keramické výroby v Čechách. Roku 1925 získala ocenění na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. Je dokladem vlivů, které působily na uměleckořemeslnou tvorbu doby secese a art deco, stejně jako příkladem přínosu progresivních snah  v produkci porcelánek na Karlovarsku.

Roku 1926 byla u obchodní komory v Chebu zapsána nová značka ostrovského porcelánu : „PULS“ s korunkou /zkratka Pfeiffer und Löwenstein Schlackenwerth/, pod níž jsou tyto výrobky známé dodnes.

Konec 30. a 40.léta s hospodářskou krizí a nástupem nacismu znamenala podstatné změny i pro  porcelánku. Luisa Löwensteinová, po smrti svého manžela Rudolfa od roku 1923 spolumajitelka firmy musela svůj podíl přenechat  arijskému partnerovi a vystěhovat se i se svými dvěma syny z domu v Ostrově. V roce 1944 zahynula i se svým mladším synem Fritzem v Osvětimi. Staršímu, Hansovi, se podařilo emigrovat. Působil v anglické armádě a před několika lety zemřel v Kanadě, již pod jménem své manželky – John Bryan. Vedení továrny převzal po zemřelém Josefu Pfeifferovi /1942/ jeho zeť Georg von Hoffmann. Válka přerušila všechny zahraniční kontakty a samozřejmě i export, výroba se zaměřila na nejběžnější užitkový porcelán.

V roce 1945 se stal ředitelem znárodněné továrny Ludvík Nový z Prahy. Odsunem německých obyvatel však ubývaly kvalifikované pracovní síly, nepomohl ani nábor nových. Průmysl ve městě se navíc orientoval na těžbu a využití uranové rudy, což vedlo k zastavení výroby porcelánu a  přebudování provozu.Původní zařízení bylo převedeno do závodu Concordia v Lesově. Spolek přátel města Ostrova se proto už po léta snaží shromáždit pro město alespoň kolekci výrobků, která by prezentovala alespoň dodatečně  historii, charakter a kvality ostrovského porcelánu. Kvalita a rozsah ostrovské produkce i možnost vývozu později klesaly, hlavně v souvislosti s válečnými událostmi 40. let. V říjnu roku 1945 byla továrna znárodněna a o tři roky později výroba zcela zastavena.  

(autor textu: Jan Mergl)

1873-1910

1910-1920

1927-1941