Areál zámku

Zámecký park

Po roce 1625 založil zámeckou zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínaly prvky renesančních, nanýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu v podobě vodotrysků a vodních ploch s bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665-1689, za panství Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského, pokračovaly práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690-1715, kdy byl majitelem ostrovského panství Ludvík Vilém, markrabě Bádenský, manžel Franzisky Sibylly Augusty, rozené vévodkyně Sasko-Lauenburské, barokní výstavba zámecké zahrady vyvrcholila. Jednalo se o jednu z prvních realizací francouzských principů zahradní tvorby Le Nötrovy školy v Čechách. Čtvrtá etapa, od konce 18. století, je fází pozvolné přeměny formální zahrady v přírodně krajinářský park. Většina staveb v parku byla odstraněna, vodní partie byly zcela opuštěny a umělecká výzdoba byla odprodávána a ničena. V přibližné podobě z druhé poloviny 19. století se park zachoval dodnes.

Rozsáhlé úpravy, které v Zámeckém parku probíhají v posledních letech a jejichž cílem by mělo být alespoň částečné připomenutí jeho bývalé proslulosti, lze tedy s trochou nadsázky nazvat pátou etapou úprav. V první fázi bylo nutno odstranit dožilé stromy v krajinářské části parku. Práce na vlastních úpravách byly zahájeny v roce 1996 výstavbou vodních nádrží v prostoru před schodištěm u jižního průčelí Paláce princů, kde má vzniknout vodní parter. Severní strana tohoto prostoru, kde bývaly terasy, byla vysvahována. V upraveném prostoru nad svahem byla osazena dřevěná treláž. Nalevo od Bílé brány, která je hlavním vstupem do Zámeckého parku, v prostoru bývalého nádvoří Paláce princů, byly provedeny formální úpravy. Byla opravena kaple svatého Jana Nepomuckého, stojící napravo od hlavního vstupu. Pokračuje i obnova Letohrádku, ve kterém je v současné době umístěna Galerie umění.

Bílá brána

Jedinečná kamenická práce, dokončená "ostrovským sochařem" Martinem Möcklem v roce 1690, je hlavním vstupem do Zámeckého parku. Zároveň spojuje budovu Zámku s budovou Paláce princů. Brána, rámovaná bočními pilastry s polosloupy a uprostřed s rozšklebeným maskaronem, nese v prolomeném segmentovém frontonu alianční znak bývalých majitelů ostrovského panství - vlevo markrabat Bádenských a vpravo vévodů Sasko - Lauenburských. Po stranách jsou umístěny dekorativní vázy.

Palác princů

Byl postaven v letech 1693-1696 dvorním stavitelem Johannem Sockhem v prostoru původního hospodářského dvorce, zvaného Bílý dvůr. Architektonické ztvárnění fasád objektu se třemi křídly a třemi o patro vyššími čtverhrannými věžicemi, umístěnými na jeho nárožích, bylo přizpůsobeno architektonickému pojetí Pohledové stěny. Na honosné jižní průčelí s mohutným schodištěm navazoval umělecky i technicky náročně řešený vodní parter. Po požáru v roce 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu, spojující původně Palác princů komunikační chodbou se zámkem. Tím se jeho nádvoří zcela otevřelo do prostoru parku. V objektu jsou zachovány valené klenby nad místnostmi v přízemí. Stejně jako v zámku jsou i prostory v Paláci princů využívány pro potřeby Střední průmyslové školy strojní.

Fontána na nádvoří paláce princů

Z bohaté výzdoby zámecké zahrady z druhé poloviny 17. století se dochovala kamenná mísa fontány, která byla v roce 1998 osazena do nově vytvořené kašny na nádvoří Paláce princů.

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Drobnou klasicistní kapličku, s otevřenou sloupovou předsíňkou, stojící přímo pod zahradním průčelím Lauenburského zámku, nechali vybudovat v roce 1827 manželé Veronika Kotzová a Antonín Kotr, tehdejší ředitel ostrovského panství. Vročení nese archivolta arkády ve štítu kaple.

Kamenný most se sochou sv. Jana

Původní dřevěný mostek byl ve vrcholně barokním období nahrazen kamenným mostkem o jednom mostním oblouku s bočními rezevírajícími se zídkami, ukončenými pilířky s kuželkami. Na jeden z pilířků byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1827, původně umístěná na pilířku mostku u klášterního areálu. Pískovcová socha světce v tradičním ikonografickém pojetí má velice zajímavý a unikátní detail - jako znamení mlčenlivosti a zpovědního tajemství drží světec v levé ruce zámek.

Vstupní propyleje

Celý areál Zámeckého parku byl uzavřen zdí, která byla zbourána ve druhé polovině tohoto století. Cesta vedoucí od Paláce princů původně u této zdi končila. Teprve ve vrcholně barokním období byla v této zdi otevřena z tehdejšího předměstí, zvaného Staré město brána slavnostních, tzv. Vstupních propylejí. Na hranolových pilířích s bosovanými pilastry a nikami byly původně umístěny kamenné píniové šišky.

Letohrádek

Na místě staršího dřevěného letohrádku Julia Jindřicha, vévody Sasko-Lauenburského nechal postavit podle návrhu stavitele Abraháma Leuthnera v letech 1673-1679 Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský letohrádek nový. Vnitřní úpravy byly dokončeny v roce 1683. Centrální, samostatně stojící stavba čtvercového půdorysu s altánovým nástavcem, tvořícím druhé patro, je ze všech čtyž stran prolomena vstupy s kamennými portály. Mezi jednotlivými okenními osami probíhá pilastrový řád, v přízemí s pilastry bosovanými, v patře hladkými s toskánskými hlavicemi. Pod korunní římsou probíhá jednoduchý vlys s triglyfy. V plochách nad okny jsou obdélné výplně s diamantovým motivem. Ve středu dispozice je vytvořena ústřední hala, otevřená průhledem do patra, s malbou pokračující iluzivní architektury s alegorickými postavami. V přízemí je hala řešena na půdorysu osmiúhelníku s nikami v podobě grót s kašnami. Nad nimi jsou v patře řešeny balkónky s balustrádou, procházející do jednotlivých místností. Interiér upravoval v roce 1692 Domenico Egidio Rossi. Místnosti klenuty neckovými klenbami se štukovou výzdobou. Letohrádek je majetkem státu a je v něm umístěna Galerie umění.

Zbytky městského opevnění

Již ve 14. století bylo město chráněno pevnými hradbami, které byly v průběhu husitských válek ještě zpevněny. Hlavní hradba byla doplněna okrouhlými věžicemi, zastřešenými kuželovými střechami. Před ní probíhala nižší parkánová zeď s půlkruhovými dělovými baštami. Na třech stranách - východní, severní a západní - byl před parkánovou zdí vyhlouben suchý příkop, na jižní straně nahrazoval příkop tok říčky Bystřice. Na jihozápadním rohu, pod farním kostelem sv. Archanděla Michaela, stála masivní okrouhlá věž k ukládání střelného prachu, zvaná Prašná. Z městských hradeb se do současnosti mnoho nezachovalo. Nejrozsáhlejší úsek hradební zdi s mohutnými opěráky je dochován pod farním kostelem sv. Archanděla Michaela a na jižní straně města vedle zámeckých budov. Fragment západní zdi je zachován ve štítové stěně kolny u Farního úřadu.

Studna

V jižní části Zámeckého parku odhalil archeologický průzkum středověkou studnu. Studna, na půdorysu nepravidelného oválu o rozměrech 87 x 80 cm byla vyskládána z volně položených kamenů. Dno se nacházelo v hloubce 285 cm pod úrovní dnešního terénu. Podle nalezeného archeologického materiálu byla zasypána v průběhu první poloviny 15. století. Nález studny tak dokládá existenci nejstarší ostrovské osady v těchto místech, severně od hřbitovního kostela sv. Jakuba. Dnešní hřbitov se nachází na pravém břehu Bystřice, v místech kde se rozkládala již začátkem 13. století původní osada.